Před časem jsem koupila starožitnou sedací soupravu (gauč, křeslo a 4 židle) v dost opotřebovaném stavu a poprve v životě jsem se stala čalounicí. Takové výzvy mám ráda, jsem zvyklá spoléhat především sama na sebe a věřím, že spoustu věcí dokážu... Nejprve jsem každý kus nábytku odstrojila až na samotnou dřevěnou kostru - bylo to moc zajímavé dobrodružství, protože jsem nevěděla, co mne čeká...
nejdříve to byly dvě vrstvy potahové látky - stará odřená byla ponechána a jen překryta novější, v současné době už také dost odřenou a špinavou látkou. V sedacích částech židlí a gauče byla ještě veliká železná péra, upevněná zpuchřelými provázky a spoustou hřebíčků k dřevěné kostře. Výplň tvořily žíně a sláma a jutová látka, která se při odstraňování rozpadla na prach... Jen škoda, že jsem to všechno nevyfotila, protože jsem to dělala na chalupě a neměla jsem sebou foťák. Tak mám jen snímky renovace křesla:
Toto křeslo bylo v minulosti už upravováno - mělo místo pérování a slámy už lamely a molitan. Vytahala jsem stovky a stovky různých hřebíčků (jen z křesla jsem nich napočítala přes 500), spoustu z nich jsem dobývala za pomocí šroubováku, nože, elektrikářských kleští - hřebíčkům obvykle odpadly hlavičky a za nepatrný kousek jsem je tahala ven tak dlouho, až jsem si přivodila tzv. tenisový loket, který mne trápí dodnes. :-)
Křeslo, které jsem si chtěla ponechat doma, dostalo nový molitan, a šlo celé "do bílého" s novým potahem a krajkami.
 |
| tady je přes opěradlo křesla položený ubrus, který jinak patří na šicí stroj... |
Zbývající 4 židle a gauč dostaly nový molitan, popruhy místo starých pér a na přání rodiny zůstaly v goblénovém provedení,které se víc hodí do interiéru domácnosti, kam po opravě přišly. Goblénovou látku měl doma a dal mi ji můj hodný kamarád Honzík - vyšla úplně přesně, ani kousek nezbyl. A jako "čalounická dílna" mi posloužila chalupa.
Tuto poslední židli jsem musela předělávat - připevnila jsem špatně popruhy a přišla jsem na to až když bylo vše hotové...
takže mne čekalo znovu látku a molitan odstranit, vytahat sponky a sundat popruhy, přidělat popruhy správně, znovu dát molitan a očalounit látkou. Inu , říká se - práce kvapná, málo platná...
A ve stejné době se mi podařilo sehnat malou stoličku, kterou jsem také zbavila starého potahu, molitan vyprala v Savu (takhle se to sušilo v koupelně)
a pak očalounila. Nevadí, že je látka trochu odlišná - je to kousek vyprané látky, která byla původně na opěradle gauče. Na fotce ještě není u stoličky lemovka na spodní hraně čalounění. Mou práci nejvíce ocenil kocourek, který židli zabral už v průběhu prací
a sedával na ní až do chvíle, než byla i se stoličkou odvezená...
Ráda dělám manuální práce a zejména ty, které musím nějak vykoumat a za kterými je pak vidět konkrétní výsledek - ať už to je obkládání kachlíky, šití, háčkování, tapetování, malování, natírání atd. Je to tak rozdílné od mé celoživotní profese a navíc si u nich úžasně duševně odpočinu, i když se třeba fyzicky unavím. :-)
Přeji všem pohodové dny
