Poslední den v roce

jsem nikdy nepovažovala za záminku k povinnému veselí, pití a dělání rámusu. Je to  asi proto, že nemám ráda cokoli na povel. A tak mám i v tento den roku raději  pohodu a klid...

Tohle není poslední růže od Casanovy (mimochodem - to je hezký film s Felixem le Breux v roli Giacoma Casanovy), ale jedna z krásných růží, které jsem dostala před Štědrým dnem.

Tou růži přeji všem dobrým lidem štěstí, zdraví, osobní pohodu nejen v tom novém roce. Přejme si, ať je ten svět lepší, než byl doposud. 

Vánoce

už jsou za námi, letos utekly nějak rychleji než jindy - asi tím, že nebyly bílé. Ještě vůbec nepadal sníh a to je konec prosince. Za pár dní se bude uklízet vánoční výzdoba a zase nastanou všední dny. Než se vše uklidí, tak ještě ukázka toho, jak vypadá ozdobené okno a lodžie z pokoje - jde o první pokusné snímky novým foťákem, který mi přinesl hodný Ježíšek:

 Škoda, že všechno hezké trvá tak krátce. Mohla bych mít Vánoce celý měsíc. Jen tomu

kocourkovi je to jedno, ten si spí na mých kolenou  pořád stejně sladce...

Hezké dny.

Na Štěpána

 

chodívali vánoční koledníci a mně se vybaví obrázky Josefa Lady.

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně,
nesu, nesu koledu,
upad' jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.



Co mám smutný dělati,
musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
nic se nesmějte.
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Dříve jsem posílala vánoční a velikonoční pohlednice výhradně s obrázky Josefa Lady nebo Marie Fischerové-Kvěchové, několik nenapsaných těchto pohledů mám ještě v zásuvce psacího stolu... 
 


Dneska už, bohužel, se  posílají  jen esemesky a maily. Také jsem ztratila  adresy spousty lidí, zatímco různá čísla mobilů či e-mailové adresy mám. Většině lidí už začíná dělat problém cokoli rukou napsat, tak moc si zvykli na klávesnice počítačů či mobilů. Jsem asi staromódní, ale mám ráda dopisy psané rukou a většinu z nich si schovávám. Připadá mi, že těmi psanými písmenky a slovy jsem si blíž s pisatelem a poznávám ho, zatímco ta slova z počítače mi přijdou na pohled neosobní, jako vytvořená strojem, ne člověkem. Pamatuji si, jakou radost mi udělaly dopisní papíry s monogramem, které jsem kdysi našla pod vánočním stromečkem.

Hodně povánoční pohody

Přání...

přání se mají prý plnit nejen o Vánocích, jak trochu pozměním to, co se zpívá v jedné krásné písničce. Já si přeji už od července sníh, hodně sněhu - takového toho běloučkého, heboučkého, jiskřícího, chladivého... a tak si přání splním aspoň pohledem na ten zaznamenaný loňský sníh...

... a chybějící bílou sněhovou nadílku si ve své mysli trochu nahradím poslechem nádherné písně Bílé Vánoce a pohledem na bílé ve větvičkách a na stromečku...

Já sním o vánocích bílých,
vánocích, jaké z dětství znám,
zněly zvonky     saní
a každé přání v ten den
splnilo se nám.

Já sním o vánocích bílých,
vánočním stromku zářícím,
světla svíček,  
jmelí a sníh,
tak byl krásný    
den o vánocích

Od útlého dětství miluji píseň Bílé Vánoce v podání úžasného zpěváka a velice krásného muže Rudolfa Cortése. Pouštěl ji můj tatínek na staré gramofonové desce a mám ji proto navždy s tímto nádherným sametovým hlasem  tak pevně zapsanou ve svém srdci, že jiné provedení mi není blízké...

 

Jsem ráda, že ji doplňuje  jemný text - žádné vyumělkování či přeslazené klišé si ta nádherná hudba nezaslouží. Autorem písně White Christmas je Irving Berlin, přistěhovalec z carského Ruska do Ameriky, který hudebně začínal jako zpívající číšník. Před mnoha lety se mi podařilo zachytit na video americký film z roku 1938  Alexander's Ragtime Band, jehož autorem (námětu i hudby) je právě Irving Berlin a který mne svou hudbou dodnes velice těší.

V čase adventu bychom měli vzpomínat na krásné a šťastné chvíle a milované lidi  a tyto vzpomínky nám pomohou dokreslit i melodie, které jsou nám blízké a milé.

Krásný předvánoční den všem lidem dobré vůle...

Čtvrtá svíčka...

v poslední adventní neděli je zapálená a čas Vánoc je už opravdu tady ...

V pátek jsme se - stejně jako každý rok před Vánocemi - sešly s kamarádkami a bylo to moc hezké posezení. Dokonce  k nám už nakoukl i Ježíšek a přinesl nádherné dárečky...

jako by mne znal, přinesl spoustu jemňoučké korálkové nádhery z "dílny" velice šikovné Gabi - nádherný perličkový proplétaný  a dva korálkové manžetové náramky (jak jinak - samozřejmě v bílé barvě ),  štrasovou taštičku a roztomilé pidiandělíčky...    

a od Evika opět krásné střepy, to prý abych měla co rozbíjet (že by to byla ironická připomínka toho, že jsem při balení vánočních dárků rozbila hrdlo u broušené karafy pro Gabi?). Bílý třídílný talířový stojan hned naplnilo pečivo a cukroví, dvě roztomilé karafky na tácku jsou české a čekají na meruňkovici a vynikající bezinkový likér, který mi  Ježíšek přinesl už před pár dny...

 ... a další přírůstek do mého bílého porcelánového městečka...

 

"Děkuji Ti, Ježíšku" - tohle vždy říkáme, když dostáváme nějaký dárek třeba v létě k narozeninám, ovšem teď to je opravdu od Ježíška (viď, Evi a Gabi). Asi jsem musela být mooc hodná a Ježíšek to věděl... :-)

Krásné poslední předvánoční chvíle všem

Už bytem voní chvojí...

protože mám ve džbánu ozdobené větve.   Nejvíc se líbí kocourkovi, který velice rád tlapkou tak dlouho strká do bílých kouliček, až se mu podaří nějakou shodit - pak s ní zápasí a nakonec ji najdu někde schovanou pod kobercem.

Jinak letošní prosinec byl opravdu povedený - rozbitá televize, rozbitý můj foťák,  rozbitý půjčený foťák mé kamarádky, rozbitá broušená karafa, která měla být dárkem pro druhou kamarádku, rozbité vánoční svícny... to je fakt veselé, že? :-)Volám andílky na pomoc - už nechci nic rozbitého, ale tenhle spí, tak nevím, jak to dopadne...:-) 

Přeji všem pohodové dny

Vyhlašuji

celostátní pátrání po sněhu a mrazu, který se u nás - po jednodenní návštěvě před třemi týdny - beze stopy ztratil. Vánoce za dveřmi a počasí téměř jarní, to je nespravedlivé. Nesnáším totiž teplo, horko, vedro, žár, spalující slunce ...  Jsem zkrátka "praštěná" zimou, miluji sníh a mráz, ještě přesněji hodně sněhu a mrazu tak akorát.  Pohled na zasněženou krajinu mne uklidňuje, inspiruje, dodává pohodu -  když venku není, tak se podívám na tyto obrazy  a je mi hned líp:-)

No uznejte - může být něco krásnějšího, nežli taková klasická česká chaloupka až po střechu zasněžená? A vůbec nejkrásnější je zima a sníh na horách. 


Moc se těším na sníh.
Hezký den všem

Ať si kdekdo tvrdí,

že zvířátka jsou němá tvář a že kočky nepřilnou k člověku, tak tyhle fotografie vypovídají o něčem jiném.Když se na mne můj kocourek takhle podívá, tak vím přesně, co mi říká:

"Já jsem přece tvůj hodný kocouří miláček, jak mi často říkáš a ty bys mi právě teď nechtěla dát to dobré papů, které máš pro mne schované v ledničce? Nemysli si, já o tom dobře vím. No, to bys mi přece nemohla udělat, když já tě mám rád a mám také velkou chuť na tu masíčkovou dobrůtku... Tak koukej vstát a naplnit mi mističku, ano? Já ti pak možná dovolím šimrat mne pod bradičkou, když si myslíš, že to mám rád "...

Už jsem se zmínila o přátelích a nebýt té největší (ač vzrůstem nejmenší), tak nemám ani fotografie pro toto mé povídání na blogu...Kdysi jsme si koupily stejný fotoaparát, ale nedávno jsem opět projevila svou úžasnou šikovnost a svůj foťák jsem upustila. Ten se mi za toto neodpovědné jednání pomstil a přestal fungovat - no  a ona mi okamžitě nabídla svůj do té doby, než mi Ježíšek přinese nový... Zrovna tak ta prozatím jediná živá smrková větvička je od ní - prostě se jí mne zželelo a uloupla ze svých větviček jednu pro mne. To jsou maličkosti, které ale hodně vypovídají - Evi, dík...

Krásné a pohodové dny přeji všem lidem dobré vůle

Třetí svíčka

v třetí adventní neděli je zapálená a svítí... 

... na rozdíl od svíčiček na elektrických vánočních svícnech, které letos praskají jedna z druhou. Není se čemu divit - vždyť svítívají celé adventní období už hodně let. Tak teď  jsou v oknech jen dva svícny zprovozněné ze  svíčiček těch dalších dvou. Líbí se mi, když jdu ztemnělou zimní ulicí a z oken svítí tato jednobarevná světýlka. Snad nejkrásnější a nejvíc jsem jich viděla kdysi v adventním týdnu v německém Seiffenu, tam svítily v každém sebemenším okénku všech domů a bylo to nádherné. Naproti tomu z celé duše nesnáším takové ty neustále prapodivně blikající barevné hrůzy z vietnamských tržnic.

Počasí mi letos ale radost nedělá - chybí mi sníh a mráz, taková pohádková zima jak v Mrazíku se spoustou sněhu.

Prožijte i zbývající čas do Vánoc ve zdraví a pohodě.

Hádanka

Tak schválně - jaký je rozdíl mezi těmito dvěma fotografiemi aneb copak podstatného chybí na té druhé ? 

Správně, ve středu si pan opravář odvezl televizi - ve věku sotva čtyř let náhle oněměla a nereagovala na ovladač. To je ovšem velká radost před Vánocemi, jásáme a plesáme. Fakt je, že už při její koupi mne prodavač trochu varoval, ale když já chtěla velkou a hlavně bílou telku a jiná v té době nebyla k mání... A protože nejsem žádný troškař, je to zrovna vadný board, tedy jestli tomu rozumím, je to nějaká základní deska, jako je třeba u počítače, zkrátka nic laciného - takže už je předvybraný Ježíšek. :-) 

Její místo obsadil kocourek  a dal se slyšet, že se prý máme dívat na něj, prý je to lepší pokoukání nežli čučet na tu bílou bednu. Vypadá to, že si sedl správně a je také napojený na všechny ty kabely a kablíky, které tam zbyly a že mu to svědčí...

Hodně předvánoční pohody

Adventní věnec

na venkovních dveřích je letos trochu ošizený -  je barevný a "trvalý", protože zatím nemám živé smrkové větve a hlavně mě pravá ruka nějak zlobí...

... na vnitřní straně těchto dveří je tradičně bílý netradičně s levandulí, což je pro mne velmi veselé a zdraví prospěšné, protože při každém prudším pohybu dveří se uschlá levandule sype a sype a já musím zametat a zametat ...

 Hezké dny

Něco pro zahřátí

Když jsem nedávno v noci dolepila v zasklené lodžii vánoční výzdobu, udělala jsem si pro zahřátí do toho správného šálku medvědí mlíčko - med je darovaný, z mladých výhonků smrčků a rum je tuzemský Božkov, ten nejvoňavější.

... to je foceno s bleskem...

 A naschvál budu pořád říkat tuzemský rum, ať si přemoudřelá byrokratická Evropská Unie nařizuje co chce. Vždyť se na našem území vyráběl pod tímto názvem  již v 19. století a nikomu nevadilo, že se jedná o výrobek z bramborového škrobu a voňavé esence a ne z třtiny, jako ten třeba kubánský. Je tradiční přísadou mnoha moučníků a hlavně - dělá se z něj grog, což je spolu s medvědím mlíčkem úžasně voňavý nápoj pro dospěláky. Dopila jsem a bylo to moc dobré. :-)

Hodně pohody všem