Pozdravení andělské

Spolu s oním telegramem z roku 1939 jsem koupila také tento starý obrázek se základní modlitbou - Pozdravením andělským:

Zdá se mi, že zejména v poslední době je ten svět čím dál tím víc šílený, zprávy o krutostech, válkách, nemorálnostech, které se dějí na všech kontinentech, mne hodně děsí. Řečeno spolu s Hamletem "vymknuta z kloubů doba šílí" a tak bych byla ráda, kdyby opravdu někdo za nás prosil, aby se svět úplně nezvrhl do zkázy...

To je původní cena telegramu i svatého obrázku z antikvariátu

Hodně pohody

Telegram...

Při tradičním sobotním nákupním toulání s kamarádkami jsem si udělala velikou radost koupí této obálky telegramu:

Nejdříve jsem si myslela, že jde jen o obálku telegramu, zaslaného "Váženým Novomanželům Melchrovým, Louny, Pivovarská 42". Miluji knihy, časopisy, obrázky a ilustrace z doby před šedesáti a více lety, mám spoustu starých časopisů a knih, některé obrázky mám pověšené na zdech doma i na chalupě. Proto jsem z té krásné obálky s dobovým obrázkem byla jak u vytržení. Ale - ale k mému velkému překvapení se uvnitř té obálky skrýval nádherný blanket

s tímto textem, napsaným krásným starým písmem nějakou slečnou nebo paní na poště v  Lounech dne 18. 11. 1939:

                              Mnoho štěstí vašemu manželství přeje rodina
                                                      Vilhelmova

Pravděpodobně to ale byla slečna, protože vdané ženy v té době ve státních úřadech obvykle nepracovaly - bralo se to tak, že po svatbě se o ně má postarat muž a jako vdané by zabíraly místo a obživu těm svobodným slečnám...

To je půvabný doklad z doby, kdy podle mne měl svět ještě noblesu a řád...

Hodně pohody

Karel Čapek

ve svých Povídkách z druhé kapsy  napsal:

" Pane, ženské mají všechny možné vášně, ale jakživy si nedělají sbírky. Viděl jste už někdy ženskou, která by měla sbírku známek nebo brouků nebo inkunabulí nebo takových věcí? Nikdy, pane! Ženské nemají tu důkladnost a - a - takovou tu náruživost. Ženské jsou tak děsně střízlivé, pane! Víte, to je ten největší rozdíl mezi námi a jimi: že jen my si děláme sbírky..."

Kvůli snaze o přesnou citaci jsem si po letech přečetla opět Čapkovy povídky - naposledy jsem je snad četla v páté třídě a moc se mi líbily, i dnes je považuji za dokonalé - a to jim bude  už téměř sto let. Jen k tomu určitému despektu vůči sběratelství u žen, který z toho citátu Karla Čapka cítím,  někdy příště řeknu svůj názor. :-)

V knížce jsem našla starou pohlednici, kterou jsem používala jako záložku  a budu ji používat zase. Jen doufám, že ji v nějaké knížce zase na nějaké to desetiletí nezapomenu. A při tomto psaní mi takhle krásně usnul kocourek na nohách - podívejte se na ty jeho roztomile složené tlapičky:

Pohodové dny 

Knížky

jsou mí miláčkové od nejútlejšího dětství -  v naší rodině se dědily a  většina těch dětských se "zasekla" u mne. I dnes se k nim  ráda vracím, jsou to půvabné poklady, které stále přinášejí radost a pohodu. Oceňuji nejen jejich krásu slov, ale i ilustrací, které ve většině starších knih byly naprosto rovnocenné textu, ne jen jeho doprovod. Když jsem slyšela pohádku 0 červené karkulce, tak jsem viděla holčičku, babičku i vlka Trnky, když pohádku Perníková chaloupka, tak Jeníček a Mařenka byli opět Trnky. Za úžasné považuji třeba  Hrubínovy  knížky Špalíček veršů a pohádek a další veršovanou pohádku O Květušce a její zahrádce, kouzelně ilustrované Jiřím Trnkou:

mám staré Karafiátovy Broučky Trnkou ilustrované, ale za nejkouzelnější považuji jeho Zahradu - tedy knížku, kterou sám napsal a ilustroval a pak vznikl i nádherný film. Ten půvab vyprávění, když pět kluků otevře starou rezavou rozvrzanou branku a vejdou do tajemné zahrady, kde je čekají velká dobrodružství, kde potkají starého moudrého trpaslíka, zlomyslného kocoura, to nic nepřekoná.

Před lety jsem si na výstavě loutkové tvorby Jiřího Trnky koupila obsáhlou obrazovou monografii  L. H. Augustina, která v maximální míře dokumentuje život a dílo tohoto umělce. 

Za svůj relativně krátký život (57 let) stihl  vytvořit neuvěřitelně rozsáhlé, nádherné a všestranné výtvarné dílo. Už jen výčet jeho aktivit je obrovský:  loutkař, kreslíř, ilustrátor, grafik, scénograf, filmový tvůrce, malíř, sochař..., přidala bych i kostýmní návrhář a výtvarník,  zkrátka umělec, jehož dílo je známé po celém světě a ovlivnilo spoustu umělců a uměleckých děl. Srovnám-li některé dnešní ilustrace dětských knížek nebo kreslené či loutkové pohádky zejména zahraniční, tak si říkám, že ničí vkus a estetickou výchovu dětí. Mám prostě ráda krásnou a jemnou klasiku. A teď si představte, že při  pořizování vánočních dárků jsem objevila něco nádherného -  zkuste se podívat na tento odkaz a věřím, že budete nadšení stejně  jako já: http://www.studiotrnka.cz... Nemůžu prozradit, jaké dárky jsem tady nakoupila, protože bych zkazila Ježíškovi překvapení, ale věřím, že se budou líbit. Je tam všechna ta klasika, kterou já tolik let opatruji, je tam spousta nového a krásného z edic Jiřího Trnky, dcery Kláry Trnkové, z edice Naší babičky... jen na ukázku:

To je právě ten vlk, kterého si pamatuji od dětství...

... a tady je nové vydání O Květušce a její zahrádce , příliš se neliší od té mé knížky...

Hodně pohody

Knížky

Tyto dvě knížky o rostlinkách dělí od sebe téměř sto let... Tu starou jsem našla na chalupě a tu druhou jsem kdysi dostala k narozeninám od kamarádky Dany:

V té staré si občas čtu o bylinkách, které mne zajímají a podle té nové knížky chci udělat ze zahrádky u dvorečku chaloupky takovou malou anglickou zahrádku .

Hodně pohody

Knížky,

jak jsem už psala, mám velice ráda a Ježíšek bývá ke mně obvykle velmi hodný. Teď naposledy si určitě vzpomněl, jak moc obdivuji tvorbu i osobu  pana  režiséra (a herce)  Jiřího Menzela a přinesl mi jeho knihu Rozmarná léta:

   Třeba Postřižiny patří k mým nejmilejším ze všech filmů , které jsem kdy viděla . I po tolika letech mne  udivují svou poetikou, noblesou, jemností, citlivostí, čistotou, něžností, slušností, pohodovosti, úsměvností, pravdivostí...  a vidím to tak ve  všech jeho filmech, i když se odehrávají třeba na šrotišti či za války na nádraží (jen, přiznávám, nelíbí se mi  vojín Čonkin a obsluhování anglického krále). A stejně vnímám i tuto knížku.  Zkrátka Jiří Menzel mne ani tentokrát nezklamal a ani nemůže, protože si myslím, že on sám je takový jako jeho Postřižiny... 

Krásný den všem

Obaly na knížky

mám velice ráda a mám jich opravdu hodně.  Čtu hlavně před spaním, proto je na mém nočním stolku vždy sloupek rozečtených knih:

 A aby byly knížky mimo knihovnu chráněné a také vypadaly na stolku hezky, ušila jsem na ně pár univerzálních obalů:

Některé knihy ale mají svůj stálý obal, který jiným knížkám nepůjčují - to platí o kuchařce paní Sandtnerové (síťový obal s krajkou vynikne na modré vazbě knížky),  dále o starém rodinném dívčím památníčku (jeho půvab je svázán velkou mašlí),

svůj obal má i nádherná velká kniha Pražské módní salony 1900-1948, kterou jsem si koupila na úžasné výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu a velká kniha o nejkrásnějších zámcích a palácích.

A když jsem byla zase zajatá šitím a krajkováním, udělala jsem si bílý obal na krabici s kapesníčky, aby vypadal dobře na pracovním stole...

Přeji všem hodně pohody...