Při výletu k dřevěnému kostelíku jsme projeli kousek Krušných hor. Počasí bylo přesně takové, jaké si tady na horách pamatuji z dětství a které mám ráda - tedy zamračeno, chladno. V Českém Jiřetíně jsem si vyfotila několik domů (ta zelená barva je příšerná ve městě, natož tady v horách, že? )
Podobné stavby, jako je ta na dolním obrázku, si pamatuji z dětství, protože těch byla tady v horách (na české i německé straně) většina. Jen u tohoto domu eternit už zůstal jen ve štítu, protože na střeše byl vyměněn za jinou střešní krytinu...
... a zrovna tak českojiřetínský lyžařský areál má podobu dřevěných horských staveb z cca poloviny minulého století, které bývaly dřív i na Klínech
 |
| SkiAreál Český Jiřetín měl zavřeno |
 |
| Sjezdovka na jaře... |
Od dob, kdy jsem v Krušných horách pobývala, se osady hodně změnily a podle mne k horšímu.
Ztrácejí svoji vesnickou horskou tvář a jen málokterý majitel objektu ctí historický charakter stavby i místa. Zbohatlické manýry (typu "já na to mám" nebo "mámo, tady v tom obrázku v cizím katalogu domů se mi líbí okna, tady na tom druhém obrázku střecha, tady zase kulaté balkóny - to všechno chci na našem baráku") už dosáhly i do mých milovaných Krušných hor. Místo typických horských domků a chat (zpravidla tmavé dřevo, bíle omítnuté zdivo občas v kombinaci s dřevěným obložením, eternit na střechách i štítech), osamoceně roztroušených po stráních nebo místy souvisle lemujících větší cestu či jedinou silnici, se objevují ty nevkusné sklobetonové zbohatlické stavby, vmáčknuté mezi stávající budovy nebo zabírající svou neúměrně mohutnou hmotou veliké plochy na dříve volných loukách.
Asi to není mé poslední krušnohorské zamýšlení či rozjímání.
Pohodové dny
