Kocourek♥

Včera byl zoufalý den, myslela jsem, že po týdnu marodění a léčení o kocourka přijdu. :-(

Už neměl zájem o hraní...

jen smutně koukal a pořád blinkal...

Jeho stav se vůbec nelepšil, spíš naopak - takže u paní doktorky došlo vedle léků i na odběr krve pro další vyšetření. Po návratu domů zkolaboval (asi totálně vysílený nemocí, k tomu odběr krve,  to včerejší šílené vedro...). Bylo to hrozné, neskutečně hrozné,  když jsem držela v náručí chundelaté teploučké bezvládné téměř nedýchající klubíčko, s vytřeštěnýma nereagujícíma očima, které neudrželo hlavičku, nezvedlo tlapku, bylo celé gumové jako bez kostí a já nevěděla, co dělat -  to už nechci zažít.  Takže jsem  ubrečená ihned jela zpátky. Díky obětavé péči  jeho paní kocourkodoktorky a kocourkosestřičky se pak začal pomaloučku vzpamatovávat a domů jsem si ho vezla po dvou hodinách aspoň viditelně dýchajícího...

Takhle ležel celé hodiny, protože nemohl chodit...

neudržel tělíčko, neudržel hlavičku...

Ještěže mají kočky devět životů - ten můj jich má před sebou ještě aspoň šest, tak mne to trochu uklidňuje. Je to ♥ můj poklad, tak úžasně hodný, poslušný, vděčný, milý a mazlivý tvoreček, že si zaslouží tu být hodně moc dlouho.  A takhle vypadá teď - sice málo jí, ale (klepu na zuby) neblinká. Dostal dnešní třetí - večerní prášek, po povinné hodině klidu jsem nasypala papů do misky a on se objevil - vylezl z prapodivné skrýše, ve které předtím nikdy nebyl...