Zámek Nový hrad II.

Dnes jsem jela na chalupu sama, a protože je konec září a už se blíží doba ukončení návštěv památek, tak jsem zkusila zastavit u zámku Nový hrad. Tentokrát jsem měla štěstí - vrata byla otevřená, já mohla vstoupit na první nádvoří a koupit si vstupenku s možností fotit. Spolu s velmi příjemnými manžely z Českých Budějovic jsme byli jediní návštěvníci první odpolední prohlídky. 

Předchůdcem dnešního zámku byla nová kamenná tvrz palácového typu, kterou nechal nad obcí Jimlín na skále postavit ve 14. století rytíř Záviš z Jimlína. V roce 1453 jimlínský rod vymřel a tvrz získal Albrecht Bezdružický z Kolovrat, který začal - po svolení krále Jiřího z Poděbrad z roku 1465 - s nákladnou přestavbou tvrze na honosný hrad s věžemi a  příkopy s mosty. Hrad střídal majitele a roku 1630 přechází do rukou polního maršála Jana z Aldringenu. Z té doby pocházejí nádherné dřevěné malované záklopové stropy, které jsou opravdovou pýchou zámku. Roku 1670 kupuje hrad i panství, poškozené třicetiletou válkou, Gustav Adolf Varrensbach s manželkou Marií Sidonií, rozenou Šlikovou a pro svůj bohatý společenský život z něj  udělají pohodlný a výstavný barokní zámek, plný štukové a malířské výzdoby. Bohužel, další osud zámku nebyl příznivý -  od drancování pruskými vojsky za sedmileté války přes změnu jeho účelu z honosného sídla na lovecký zámek, hospodářský velkostatek s obydlími a kancelářemi, vojenský lazaret, sídlo vojenské posádky a devastace byla dokončena po roce 1947 zemědělským družstvem. Z původního mobiliáře a vybavení zámku se nic nedochovalo. Od ledna 2012 je zámek samostatnou příspěvkovou organizací kraje a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. 

Z prvního nádvoří se po schodech vlevo sejde do obnovené barokní zahrady; těch schodů si dobře všimněte -  při chůzi nahoru jsem na  jednom zakopla a plácla nejen sebou, ale bohužel i nešťastným foťákem, který jsem držela v ruce. Chudák foťák - od Vánoc toho zažil už hodně nepříjemného, nedávno jsem ho upustila v Praze na dlažbu a teď jsem s ním mrskla na kameny. Zatím ještě fotí, ale zdá se mi, že má nějaký divný zvuk... mé natlučené koleno zatím mlčí. :-)

Projdeme branou na druhé nádvoří, které bylo původně součástí opevnění jako hluboký příkop, možná i vodní. Na jednom obraze je totiž namalovaný zámek obklopený velkou vodní plochou.  Za barokní přestavby v roce 1670 byl příkop zrušen a podzemní prostor byl změněn na koňské stáje. Pěkně strmý vchod do stáje je na té poslední fotografii zcela vpravo u opevnění   (mohla bych přísahat, že jsem tam tu vůni stáje cítila ještě dnes):