Nedělní ráno

bylo krásně chladné, tedy pravý čas k upečení něčeho dobrého ke sváteční snídani:

mramorová bábovka ve staré kameninové formě je už hotová, teď ji zdárně vyklopit ...

pocukrovat - vždycky se mi moc líbí, když je pečivo zasněžené  bílou cukrovou čepičkou...

ještě uvařit čaj a můžeme snídat...

Obrázkem

malé holčičky ( ačkoli to vlastně může být i chlapeček) jsem si udělala radost minulou sobotu

a pro samé starosti s kocourkem jsem se ještě nedostala k tomu rozebrat ho, vyčistit a natřít rámeček na bílo (je hodně poničený a nemá originální barvu)... Trošku mi připomíná v blonďatém provedení to roztomilé spící mrně, o kterém jsem psala na začátku svého blogování (Obrázky), 

Krásná letní taška

i s  přáním mi přišla od Věrky (http://verka-zmurka.blogspot.cz/) v rámci "taškování" (viz http://janee33.blogspot.cz).
Je oboustranná, ve veselých barvách léta - jedna strana červeno-žluto-bílá

a ta druhá strana bude asi mnou  častěji ukazovaná - je ve variantách modré a bílé (s drobkem zelené), tedy v barvách, které mám moc ráda:

Taška je ušitá tak, že se dá nosit v ruce  i přes rameno jako letní kabela, takže má široké využití. Spolu s ní jsem dostala i tyto krásné modrobílé háčkované korálky - lehoučké a jemné přesně na léto :

Věrko, moc děkuji...

Hodně pohody všem 

Huráá...

kocourek už se vzpamatovává, dokonce vyskočí i na postel a zdá se už docela  v pořádku. Dnešní příšerné vedro jsme překonávali pomocí zábalu z mokrého ručníčku...který kocourek sice chvíli na sobě vydržel, ale na protest si šel  lehnout na slunce...

Kupodivu chodil dodržovat pitný režim - asi kvůli tomu, že k jídlu dostává dietní granule...

a s ručníčkem na těle cestoval po bytě...

Pak ale to nepříjemné mokré se sebe setřásl a šel si lehnout na své oblíbené místo - pod dřevěné křeslo, které tak rád svými drápky poznamenává...

U paní doktorky sice ještě měl teplotu 38,9°C, ale jinak se zdá být na dobré cestě k uzdravení.

Děkujeme za držení palců, pomohlo to.

Hodně pohody 

Kocourek♥

Včera byl zoufalý den, myslela jsem, že po týdnu marodění a léčení o kocourka přijdu. :-(

Už neměl zájem o hraní...

jen smutně koukal a pořád blinkal...

Jeho stav se vůbec nelepšil, spíš naopak - takže u paní doktorky došlo vedle léků i na odběr krve pro další vyšetření. Po návratu domů zkolaboval (asi totálně vysílený nemocí, k tomu odběr krve,  to včerejší šílené vedro...). Bylo to hrozné, neskutečně hrozné,  když jsem držela v náručí chundelaté teploučké bezvládné téměř nedýchající klubíčko, s vytřeštěnýma nereagujícíma očima, které neudrželo hlavičku, nezvedlo tlapku, bylo celé gumové jako bez kostí a já nevěděla, co dělat -  to už nechci zažít.  Takže jsem  ubrečená ihned jela zpátky. Díky obětavé péči  jeho paní kocourkodoktorky a kocourkosestřičky se pak začal pomaloučku vzpamatovávat a domů jsem si ho vezla po dvou hodinách aspoň viditelně dýchajícího...

Takhle ležel celé hodiny, protože nemohl chodit...

neudržel tělíčko, neudržel hlavičku...

Ještěže mají kočky devět životů - ten můj jich má před sebou ještě aspoň šest, tak mne to trochu uklidňuje. Je to ♥ můj poklad, tak úžasně hodný, poslušný, vděčný, milý a mazlivý tvoreček, že si zaslouží tu být hodně moc dlouho.  A takhle vypadá teď - sice málo jí, ale (klepu na zuby) neblinká. Dostal dnešní třetí - večerní prášek, po povinné hodině klidu jsem nasypala papů do misky a on se objevil - vylezl z prapodivné skrýše, ve které předtím nikdy nebyl... 

Ráda se toulám...

po malých starých vesnických hřbitůvcích. Jsou půvabné, obvykle s krásnými malými kostelíky a jsou tam často i krásné staré sochy a kamenická díla. Není to úchylka nebo nemoc, spíš to dokresluje mou povahu - žiju sice v realitě přítomnosti, ale mám raději minulost (už totiž vím, jak dopadla a nemusím se tedy obávat nějakých těžkostí, jaké se mohou stát v neznámém budoucnu). Ráda si  za těmi jmény a daty, která čtu  na starých náhrobních deskách, představuji konkrétní lidi, jejich ne vždy idylický život a osud...

... opět foceno při jízdě z auta ...

Zajímavé...

Nádherný románský kostelík, který svítí do dálky...

 

Krásné časy, kdy ještě lidé svým příbuzným stáli za napsání něčeho bližšího na náhrobní desku a  hodní potomci naštěstí nelitují peněz ani námahy na udržování jejich hrobu. Dnes bohužel spousta lidí anonymně skončí v  nějaké společné travnaté loučce... možná i proto mám ráda minulost.

Hodně optimismu a pohody teď i v budoucnu

Vychytávky...

různého druhu mám moc ráda. Jednu jsem si udělala před lety pro ukládání silikonové podložky nahrazující vál.Složená či stočená byla dlouhá a všude mi překážela, tak jsem na dvířka potravinové skříňky přišroubovala dva dřevěné kolíčky

a je hotovo. Podložka se nepřehýbá a hlavně nepřekáží, nezabírá místo. Takže mohu s klidem použít slova Ivánka z Mrazíka: „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit..." On to totiž nikdo jiný neudělá ani mne nepochválí. :-)))

Hodně nedělní pohody