Jablíčka

ze zahrádky. Nevím, jaké sorty  to jsou, ale mně chutnají. Na jaře musím nechat prořezat obě jabloně a doufám, že bude  jablíček míň (letos jich bylo až příliš hodně a většina jich spadala), ale kvalitnějších, aby se mohly uskladnit.

 Hodně pohody

Kocourka

čas od času chytne divoká nálada -  to pak prapodivně zakňučí, běhá z pokoje do pokoje, až se pod jeho tlapkami hrnou koberečky, 

na posteli pod sebe zmačká potah a vítězně se na něm uvelebí,

aby pak zase skočil dolů a jak divousek letěl do druhého pokoje, kde po sobě zanechá povalený polštář, překvapeného bílého plyšového medvídka

a okousanou kytku ve váze, která tam měla pustit kořínky....

Pak se na mne takhle nevinně koukne, 

vleze si na křeslo, ještě ospalým pohledem zkontroluje, zda je vše v pořádku

a sladce usne...

Je to naše pelichavé milované klubíčko. :-)

Hodně pohody

Kočičí zápas ve volném stylu

Včera jsem měla náladu něco tvořit, tak jsem si vedle šicího stroje připravila krabici s látkami a odstřižky. Střelhbitě toho využil kocourek, zatáhl za vykukující pásek a nastal lítý boj s textilním nepřítelem:

 útočil hlava nehlava, televizní anténa byla ve velkém ohrožení,

 projevil sice formální snahu poslouchat taktické pokyny trenéra,

 ale pak spolehl na svůj vlastní instinkt,

 správně nepřítele uchopil,

 až se ho podařilo vytáhnout celého ven,

 dlouho s ním na volné žíněnce udatně bojoval,

 zúročil dlouhá léta poctivého tréninku,

 vždy měl navrcho on,

 až svůj zápas dovedl ke konečnému vítězství,

 které dal všem jednoznačně najevo tím,

 že si z poraženého soupeře udělal pelíšek,

Šedobílá čepice

K té bílé pletené čepici jsem včera dokončila ještě jednu -

určitě se bude hodit, až začne zima a bude padat sníh.

Hodně pohody

Den

začal ranní jízdou za deště, kterým nesměle prosvítalo slunce 

a skončil jízdou domů po dešti a pohledem na takovou krásnou dvojí duhu, opět focenou za jízdy...

Ta druhá duha je na fotce vidět málo, ale ve skutečnosti byla krásně patrná...

A co bylo mezi tím deštěm a tou duhou - to už jsem dávno zapomněla, to  nebylo podstatné. Zkrátka byl to jen jeden z mnoha dní a zůstala z něj jen ta duha - ta dokáže vždycky potěšit. 

Hodně pohody

Zámek Nový hrad II.

Dnes jsem jela na chalupu sama, a protože je konec září a už se blíží doba ukončení návštěv památek, tak jsem zkusila zastavit u zámku Nový hrad. Tentokrát jsem měla štěstí - vrata byla otevřená, já mohla vstoupit na první nádvoří a koupit si vstupenku s možností fotit. Spolu s velmi příjemnými manžely z Českých Budějovic jsme byli jediní návštěvníci první odpolední prohlídky. 

Předchůdcem dnešního zámku byla nová kamenná tvrz palácového typu, kterou nechal nad obcí Jimlín na skále postavit ve 14. století rytíř Záviš z Jimlína. V roce 1453 jimlínský rod vymřel a tvrz získal Albrecht Bezdružický z Kolovrat, který začal - po svolení krále Jiřího z Poděbrad z roku 1465 - s nákladnou přestavbou tvrze na honosný hrad s věžemi a  příkopy s mosty. Hrad střídal majitele a roku 1630 přechází do rukou polního maršála Jana z Aldringenu. Z té doby pocházejí nádherné dřevěné malované záklopové stropy, které jsou opravdovou pýchou zámku. Roku 1670 kupuje hrad i panství, poškozené třicetiletou válkou, Gustav Adolf Varrensbach s manželkou Marií Sidonií, rozenou Šlikovou a pro svůj bohatý společenský život z něj  udělají pohodlný a výstavný barokní zámek, plný štukové a malířské výzdoby. Bohužel, další osud zámku nebyl příznivý -  od drancování pruskými vojsky za sedmileté války přes změnu jeho účelu z honosného sídla na lovecký zámek, hospodářský velkostatek s obydlími a kancelářemi, vojenský lazaret, sídlo vojenské posádky a devastace byla dokončena po roce 1947 zemědělským družstvem. Z původního mobiliáře a vybavení zámku se nic nedochovalo. Od ledna 2012 je zámek samostatnou příspěvkovou organizací kraje a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. 

Z prvního nádvoří se po schodech vlevo sejde do obnovené barokní zahrady; těch schodů si dobře všimněte -  při chůzi nahoru jsem na  jednom zakopla a plácla nejen sebou, ale bohužel i nešťastným foťákem, který jsem držela v ruce. Chudák foťák - od Vánoc toho zažil už hodně nepříjemného, nedávno jsem ho upustila v Praze na dlažbu a teď jsem s ním mrskla na kameny. Zatím ještě fotí, ale zdá se mi, že má nějaký divný zvuk... mé natlučené koleno zatím mlčí. :-)

Projdeme branou na druhé nádvoří, které bylo původně součástí opevnění jako hluboký příkop, možná i vodní. Na jednom obraze je totiž namalovaný zámek obklopený velkou vodní plochou.  Za barokní přestavby v roce 1670 byl příkop zrušen a podzemní prostor byl změněn na koňské stáje. Pěkně strmý vchod do stáje je na té poslední fotografii zcela vpravo u opevnění   (mohla bych přísahat, že jsem tam tu vůni stáje cítila ještě dnes): 

Zámek Nový hrad I.

Po několika letech jsem se chtěla opět podívat do zámku Nový Hrad v Jimlíně, který obvykle jen míjíme. Tenkrát jsme tam viděli sbírku praček, tak jsem jim nabídla velice starou a přitom krásně zachovalou dřevěnou mechanickou pračku s různými nástavci, kterou jsem objevila na půdě chalupy - sice o ni projevili zájem, ale nikdy se už neozvali. 

Zdálky budova láká zajímavou věžičkou...

zblízka trochu odradí tenhle objekt naproti zámku - chtěl by asi poopravit, že? No, on i zámek by to potřeboval...

Tady jsem si ještě myslela, že se dostanu dovitř -

- ovšem zavřená a zamčená vrata mne vyvedla z omylu.

Tak jsem si aspoň vyfotila sochu před zámkem 

a jela dál. Snad to vyjde někdy příště.