jak říká kamarád Honza - kochám se kumulemi... Taková krásná dramatická obloha mne těšila celou cestu, když jsem jela pozdě večer domů:
Kvůli takovým momentům mám stále připravený foťák na palubce auta a už přes okno cvakám a cvakám. Škoda jen, že tu krásu neumím věrně zachytit. Naplňuje mne to takovým povznášejícím pocitem a zároveň pokorou nad tím, co je mimo nás...
Hodně pohody
Žádné komentáře:
Okomentovat