úterý 12. října 2010

První

mé setkání s blogem bylo díky odkazu kamarádky Gábi asi před 4 - 5 lety na Jetelíčkov (http://www.jetelickov.info/index.htm). No, uznejte sami, že už ten uvítací obrázek je půvab sám...


Připadalo mi to jak pohled z jiného světa, toho půvabného, krásného, milého, hřejivého,tolik vzdáleného od nepříjemné  reality. Do té doby jsem vlastně počítač využívala jen jako nezbytný pracovní prostředek a občas k relaxaci (karetní hry); vůbec by mne nenapadlo, že může sloužit i jako roztomilá kronika života lidí a vypovídat o jeho zájmech, schopnostech, láskách, přátelích. A od miloučkého  Jetelíčkova pak začaly ve volných chvílích mé opatrné krůčky na ostatní blogy, z nichž za nejkrásnější a mému srdci nejbližší považuji (snad kvůli mé lásce  k zimě a horám) ty norské, finské, švédské. A hned jdu přidat Jetelíčkov do mých oblíbených blogů.

Vaše 

Úterý

nás přivítalo mlhou hustou jak krupicová kaše. Kolem poledne ale už zase zářilo slunko, tak jsem honem rychle z okna vyfotila strom, který se v tu chvíli zdál být celý ze zlata.



Podzim je krásný, ale není nad zimu - zima je moje roční období. Pokud je tak krásná, jako byla vloni, bohatá na sníh a mráz a také dlouhotrvající, tak úplně pookřeji (tak, jak zase jiní pookřejí prvním jarním sluníčkem). Pro mne je nejkrásnější pohled na přírodu celou bílou, zasypanou jiskřícím se sněhem, bílá barva mne uklidňuje a připadá mi, že i to všechno živé pod tím sněhem klidně odpočívá, spí. A tak se během let stalo, že v mém bytě je převaha bílé a na zdech jsou převážně obrazy zimních krajin. Mám moc ráda obrazy, nejraději obrazy české krajiny tak, jak ji znám především z Krušných hor -  zasněžené dřevěné chaloupky stulené blízko sebe... Tak takové mne provází:








No, není  to krásná zima? Už se těším. 
Vaše







pondělí 11. října 2010

Pondělí

se také povedlo, počasí nádherné - svádělo opět ke krátkému odpolednímu výletu do přírody. Tentokrát to byl park u zámku Korozluky, kolem kterého jsem hodně dlouho jezdila a viděla jeho chátrání.



Zámek Korozluky byl postaven v roce 1775 na místě tvrze ze 14. století.  V roce 1806 byl  rytířem Václavem Beníškem z Dobroslavi přestavěn do klasicistního stylu a v druhé polovině 19. století zámek  rodinou Richterů novorenesančně upraven do podoby  italské renesanční residenční villy.  Jak uvádí prameny, jde z tohoto hlediska o unikát, protože stavby s takovým vývojem se u nás najdou podle dostupných pramenů pouze dvě. Původní majitelé neměli o restituční nárok zájem, protože zámek byl "díky péči" bývalých uživatelů v zoufalém stavu - v podstatě to byly obvodové zdi bez střechy uprostřed skládky, ve kterou byl proměněný zámecký park...Nynější majitel  zámek nejen zachránil před likvidací, ale  již šestnáctý rok zámku i parku velmi pečlivě a svědomitě vrací původní tvář a krásu. Držím mu palce, jeho úsilí projevující se jak v interiéru a exteriéru zámku, tak i v zámeckém parku s dančí a jelení oborou skutečně stojí za prohlídku.
















 Vaše





Pondělí večer

mne kocourek  přivítal ve dveřích vyčítavým pohledem "já mám hlad, kdepak jsi byla?" Teprve plná mistička ho udobřila a on se nechal hodinu hladit pod krčkem, chvíli  předl a pak spal. 
   A já měla díky jeho spaní čas chvíli dělat to, co mám moc ráda - malinké drobnůstky pro radost sobě i přátelům, hlavně bílé a většinou i krajkové. Bílá barva je má nejkrásnější a hned po ní barva modrá. Postupem let se můj byt změnil v převážně bílý, což ve mne vyvolává pocit klidu, pohody a evokuje mi nádheru zimy plné sněhu - tedy pro mne nejkrásnější období roku.

Několik ukázek mého hraní si s látkou a krajkou:


















... a kocourek zase spal


A tady jsou poslední mé "výtvory": 
obal na knihy, záložka do knížky a sáčky na cokoli




Vaše

neděle 10. října 2010

Podzimní neděle - zámek Líčkov

Hezký den
byl dnes - pravé babí léto, a tak jsme vyjeli na obvyklý výlet po českých hradech a zámcích. Škoda, že většina těch  menších v září zavře brány a otevře je pro návštěvníky až v květnu. Ale nám to nevadilo, počkáme si do jara a teď jsme využili krás podzimního slunce a krásné barevné přírody a vyšli si do zámeckých parků a zahrad.

Nejprve jsme jeli na zámek Líčkov, kde jsme byli už před čtyřmi roky a tehdy jsme měli jsme to veliké štěstí, že nás zámkem i nádhernou galerií obrazů malíře Oskara Brázdy provázela jeho manželka, kouzelná paní Mařenka Brázdová.


Pár vět z historie tohoto zámku:  původní obranná slovanská tvrz se po přestavbách z 11. - 14. století změnila v gotický hrádek, ze kterého se dodnes zachovala válcová věž. V 16. století se za Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic stal střediskem panství. Přestavba na renesanční zámek z přelomu 16. - 17. století se uskutečnila rytíři z Waldu a další, tentokrát pozdně barokní až rokoková přestavba, proběhla v druhé polovině 18. století. V průběhu 19. století se ze zámku stal pivovar, lihovar, cikorkárna, skladiště a velmi chátral. Od úplné zkázy ho zachránil akademický malíř Oskar Brázda, který zámek roku 1925 koupil, žil tu a tvořil svá nádherná díla. Jeho žena Marie Brázdová získala zámek zpět v restituci a vdechla mu opět život. Doproučuji všem návštěvu tohoto zámečku nejen pro historické interiéry zámku a kaple sv. Anny, ale především pro spatření nádherných, přenádherných obrazů Oskara Brázdy, které zde jsou. Podle informací zámek už změnil svého majitele, ale galerie obrazů zde má být i nadále. Přeji novému vlastníku hodně sil  a hlavně financí pro opravy, které zámeček potřebuje.

A protože je už říjen, zámek byl zavřený, tak aspoň pohled  z krásného parčíku, kde jsme si sebrali pár kaštanů na památku:


... a ještě pohled vstupní bránou na část zámku:


ta přední část přímo prosí o opravu...


A ještě přidám ofotografované pohlednice, kde je vidět zámek ze shora

 a tady je vidět pan malíř se svou Mařenkou... 




Zámek Stekník

Cestou domů jsme se ještě zastavili na zámku Stekník, který jsme také navštívili již dříve. Dodnes je ještě pro návštěvu interiéru  uzavřený z důvodu rekonstrukce, ale my se chtěli podívat do  zámeckého parku, kam se může jít.

Tyto snímky jsou ze zámecké kaple k uctění Navštívení Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého
































A opět úvodem něco z historie:

Tento nádherný zámek byl postavený patrně kolem r. 1600 původně jako opevněné panské sídlo rytířské rodiny Kaplířů ze Sulevic, prodělal stavební úpravy v druhé polovině 17. století novým majitelem (v roce 1681 se totiž stal základem majetku  žatecké měšťanské rodiny Kulhánků z Klaudensteina). Nový majitel Jan Jiří Kulhánek nechal strhnout budovy starého dvora i obytná stavení panského sídla a na jejich místě vybudoval zámek ve stylu vrcholného baroka. Dnešní rokokovou podobu dostal zámek ve 2. pol. 18. století za majitele Jana Františka svobodného pána z Klaudensteina, který  roku 1772 povýšil rod do hraběcího stavu, ale  roku 1796 prodal  Stekník rytíři Josefu Korbovi z Weidenheimu. V držení tohoto  rodu byl  do r. 1840, pak  přešel dědičně v držbu rodiny Hennetů. JUDr. Leopold sv. pán z Hennetu prodal statek v r. 1907 firmě Hielle a Dittrich v Praze, Fridrichu Gimbelovi. Po něm zdědil Stekník švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu. . Po druhé světové válce  zámek sloužil Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci, pak zde  Národní galerie Praha umístila depozitář obrazů. Nyní zámek získal Památkový ústav v Ústí nad Labem.







Zámek je velice rozsáhlý, má překrásné  terasovité zahrady, je nádherný... bohužel, před těmi několika lety jsme na něm viděli zářit  novou fasádu, která je dneska  až neuvěřitelně oprýskaná,  jak sami můžete posoudit na  fotce.. Mne osobně uchvátily také krásné chrliče a úžasné litinové schody, které jsou na snímku vidět.




 

















A rozloučila se s námi v zámecké zahradě tato krásná koťata:



Také na návsi jsou vidět  krásné štíty některých usedlostí  jako svědectví venkovského barokního stavitelství.

Byla to krásná neděle.

Vaše