Kocourek

je miláček všech, zdá se mi, že je tu teprve krátce... ale když se podívám na staré fotky, tak podle změn  v bytě poznávám, jak je tu u mne už dlouho... ale pohádky v televizi  má pořád stejně rád: 

Tady jsou ještě modrobílé závěsy, stejné byly i některé polštářky a stínidla lampiček...

... štěňátko a koťátko...

... ale moderní pohádky nemá rád, k těm se otáčí zády...

... a koní se vyloženě bojí, to se dává na důstojný ústup...

... takhle kontroloval, co je nového na netu...

... čalouněný gauč musel pryč, i když se na něm tak slastně leželo, protahovalo a drápalo, ale nevydržel...

... a podobný osud měla samozřejmě i čalouněná křesla...

... poslední poležení v čalouněném křesle, které nevydrželo laškování jeho drápků...

... no, není to krásný pohled? Kdopak by uvěřil, že ty dřevěné nohy křesel už jsou rozškrábané, když si o ně brousí drápky...

... křeslo už je bílé, jen stolek ještě starý, ale kocourkovi se na něm sedělo dobře...

... a tady je už i stolek bílý, ovšem chundeláč leží raději v křesle...

No, není ten náš kocourek sladký? Je to takové chundelaté ♥...

Kupodivu tapeta na zdi ještě odolává jeho drápacímu zájmu (zatímco v předsíni ji svědomitě odrbává) - zatím si rodina nepřeje tu barevnost změnit na bílou. Chce to jen čas a trpělivost v přesvědčování. :-)