Vybraly jsme si ke vstupu do obory prostřední bránu. Obora se zdála liduprázdná, ale to bylo opravdu jenom zdání - po chvilce se objevili běžci, maminky s kočárky, pejsci se svým doprovodem, tak nám cesta ubíhala
a po chvíli chůze se nám ukázal v dálce letohrádek - jak se často uvádí "magická stavba na magickém místě"...
Počasí se zlepšilo natolik, že začalo být příjemné teplo. Květy před Hvězdou byly nádherné - nevím, co je to za druh, ale moc by se mi ty vysoké líbily na zahrádce...
Letohrádek je označován za perlu severské renesance. Má půdorys magického obrazce Šalomounovy šesticípé hvězdy (hexagram) o průměru 40 metrů (stejně tak měří od přízemí ke střeše) a patří do skupiny tzv. filosofických staveb, jeho plán obsahuje principy posvátné geometrie a je vyzdobený ezoterickými symboly. Má čtyři podlaží, každé symbolizující jeden ze čtyř živlů: oheň, vzduch, voda, země. 
Brána byla otevřena sice jen zpola, ale za ní otevřené dveře do letohrádku zvaly k návštěvě...
Vstupní chodba nás zavedla do ústřední síně, v jejímž středu podlahy je zobrazen rovněž hexagam
Z ústřední síně se rozbíhá šest chodeb do pěti místností a ke schodišti (nafotila jsem jen tři, v letohrádku se pracovalo - právě se zde instalovala výstava).
Letohrádek před lety prošel náročnou rekonstrukcí a uvnitř září běloskvoucí čistotou, která dává vyniknout nádherným štukům - ten uprostřed ústřední síně je šestiboký
a od něj se rozbíhají další bohaté štukové reliéfy do stropů šesti chodeb. Klenbu zdobí 334 polí s motivy řecké mytologie a řeckých a římských dějin (vyjadřují antické ctnosti a římskou statečnost, např. synovská láska Aenea, občanské hrdinství Mucia Scaevola, vojenská udatnost Horatia Coclea...). Postranní sály a chodby zdobí satyři, bakchantky, mořští bohové.
Přízemím letohrádku musí člověk procházet s hlavou obrácenou vzhůru a s očima upřenýma na stropy se musí v němém obdivu jen kochat tou nádherou...
Pak se sejde po kamenných schodech do suterénu, ve kterém kruhová chodba kolem dokola obtáčí střed s modelem bitvy na Bílé hoře... Samotné bitvě předcházela celá řada událostí - začaly zdánlivě nicotným sporem o dva evangelické kostely (v Broumově a Hrobech), který vyvolal reakce a vyústil v tzv. české stavovské povstání. 23. 5. 1618 byli vyhozeni z okna královští místodržící a začalo povstání, které odstartovalo tzv. Třicetiletou válku (1618 - 1648). V březnu 1619 umírá císař Matyáš, ale vzbouření čeští protestanští stavové neuznávají jeho nástupce, katolického Ferdinanda II. Habsburského a za pomoci protestantů z dalších zemí habsburské monarchie dosazují do čela státu Fridricha Falckého, falckého kurfiřta. Ovšem jeho vojsko právě zde, na Bílé hoře, utrpělo 8. 11. 1620 krutou porážku od armády Ferdinanda II. a jeho spojenců. Fridrich Falcký uprchl ze země, české země se vrátily pod vládu rakouských silně katolických Habsburků se všemi budoucími důsledky a negativními dopady na české země...
Na zdi letohrádku u vstupní brány jsou reliéfy s národními motivy - nalevo Praotec Čech, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Bratrstvo
Selské bouře, Temno, Česká expedice, P. Havlovický, 1848
Žádné komentáře:
Okomentovat