pondělí 25. srpna 2014

Lázně Bílina-Kyselka


Pamatuji si, že občas rodiče kupovali Bílinskou kyselku, která napomáhala zažívání, trávení i proti pálení žáhy. Před více jak devíti lety jsme se byli podívat do lázní Bílina - Kyselka a tenkrát jsme byli zděšení tím, v jakém stavu se nacházely jednotlivé budovy - lázněmi opuštěné, devastované, s vymlácenými okny, bez okapů... Měli jsme velikou obavu o osud tak krásného místa. Tuto neděli po obědě jsme tam zajeli znovu s představou, jakou zkázu uvidíme, ale hned po vystoupení z auta jsme měli radost.  Jako první nás totiž přivítala za tratí pod nebem plným beránků nádherně opravená budova stáčírny bývalého zřídelního závodu, která je stejně jako ostatní lázeňské budovy dílem architekta Sablicka z let 1875 - 1900: 

Hned za stáčírnou (tímto průjezdem dříve projížděla železniční vlečka)
už začíná krásný lázeňský park, založený v roce 1855, se spoustou stromů, pěšinek, laviček a různých zákoutí,
procházeli jsme kolem krásných domů, více či méně ukrytých mezi stromy,
objevili jsme zvědavou kozu-střecholezkyni, která k nám slezla se střechy,
našli jsme velmi  romantické stavby - amfiteátr, altánek, vodotrysk... 

v průhledu romantického  altánku jsme uviděli další romantický objekt - budovu minerálního pramenu, zblízka trochu romanticky zanedbanou a  uvnitř, no uvnitř trochu víc,  možná až příliš realistickou :
 

Pak jsme viděli hřiště minigolfu s možností občerstvení pod slunečníky a zhoupnutí na pravých starých železných houpačkách s dřevěnými sedačkami




















a nakonec po  klikatých pěšinkách v krásně upraveném parku jsme došli k cíli naší nedělní procházky - k slavné Lesní kavárně, která sem byla  z původního stanoviště na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 přenesena a postavena hned  rok poté
a v tom krásném slunečném odpoledni byla téměř plná nedělních hostů. Dali jsme si něco dobrého k pití a měli příjemný pocit z hezkého dne, krásného místa, nádherných budov a milých lidí kolem sebe - opět to vyvolávalo představu poklidného až idylického nedělního odpoledne z přelomu 19. a 20. století... A pak nastal čas se pomalu vrátit zpět a to jsme už vnímali i to, že ne všechny budovy jsou opravené...

Od místních obyvatel jsme se dozvěděli, že ta krásně opravená budova stáčírny patří soukromé firmě BHMW CZ, a. s. (snad opraví i budovu pramene), zatímco některé chátrající nádherné objekty patří městu Bílina...


a přitom z veliké terasy této nádherné, ale silně ničené budovy je překrásný pohled na národní přírodní rezervaci Bořeň (539 m ). Jde o jeden z největších znělcových útvarů v Evropě, který svými více jak 100 metrovými stěnami je nejvyšším nepískovcovým lezeckým objektem se spoustou vzácných rostlin i chráněných živočichů...

Nevím jak kdo, ale já v Bořni vidím mamuta napůl schovaného v lese... 
Pod nádražím je výletní restaurace, krásné koupaliště, několik tenisových kurtů a jiných sportovních hřišť. Můžete sem  přijet  vlakem
a vlakem i odjet, protože nádraží (které by si zasloužilo také  čistější kabátek, aby bylo rovnocenným partnerem krásně opravené stáčírně) je hned u vstupu do lázeňského areálu:



Žádné komentáře:

Okomentovat