a přesně u tohoto torza sochy nás potkal zámecký pán s omluvou, že musí mimořádně naléhavě odjet. Nic se neděje, snad to vyjde někdy příště a jak jsme byli rozjetí, dojeli jsme do Duchcova navštívit na zámku pana knihovníka a společníka Giacoma Casanovu. Musím podotknout, že u něj býváme častými hosty, tak se ani dopředu neohlašujeme.:-) Jen počasí se začalo nějak horšit, sluníčko zmizelo za mrakem - bručounem a začal foukat studený vítr, takže v teple auta bylo příjemněji.
Spoustou měst protékají řeky, ale málokteré naše město leží kolem dokola tak velké vodní plochy jako město Duchcov. V parném létě to může být příjemné, ale dnes hladina Barbory byla zlověstně tmavá a plná vysokých vln.
 |
| Barbora se zlobí... |
 |
| kostel Církve československé husitské v Duchcově |
Blížili jsme se k náměstí Republiky, znenadání se opět obloha rozjasnila, sluníčko se dralo ven z mraků a před námi se otevřel známý pohled, který mám tak ráda:
Duchcovské náměstí je pro mne přímo učebnicový příklad dokonalého urbanismu starých českých měst: uprostřed města je náměstí, v horní části náměstí zámek a vedle něj kostel, pod nimi uprostřed náměstí je kašna, morový sloup, proti zámku přes náměstí obvykle bývalá radnice a kolem dokola náměstí jsou ty nejkrásnější městské domy...
Tak, teď ještě pár záběrů barokní kašny se sv. Floriánem, ochráncem před ohněm (autorem té původní z roku 1728 byl purkmistr Jan Ignác Poppel, dnešní replika je od duchcovského kameníka Josefa Mrázka),
v pozadí s morovým sloupem Nejsvětější trojice, který nechal zbudovat František Jiří z Valdštejna v letech 1750 - 1760 od duchcovského sochaře Matyáše Kühnela (Sloup má tvar jehlanu, na vrcholu je Nejsvětější trojice, pod ní světci chránící před morem sv. Šebastián a sv. Roch, pod nimi motivy duší v očistci, ležíci sv. František Xaverský a kolem dokola sochy Panny Marie, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory)
a už pospícháme k zámku, protože se opět zatáhlo a hrozí déšť...
Dvě sochy ve vstupní prostoře zámku
a pro představu také několik přefocených (a tudíž ne příliš kvalitních) obrázků zámeckého interiéru, který v části Biliárového křídla prochází v současné době restaurováním. To byla asi příčina toho, že jsme se s panem knihovníkem nesetkali...
Následovala zimou a větrem uspěchaná procházka knížecí zámeckou zahradou se sochou Niké od Matyáše Brauna,
a cestou ze zámku ještě rychlý pohled na kostel Zvěstování P. Marie od Marca Antonia Canevalle, vysvěcený v roce 1722, který tehdy zdobily sochy M.B. Brauna, M. Brokofa, V. V. Reinera (bohužel 10. května 1945 byl vypálen a zůstala jen část bočního oltáře, tzv. Valdštejnská kaple na jižní straně lodi a krypta s ostatky osmi členů Valdštejnského rodu pod kaplí - snad se kostel dočká opravy..).
Pak ještě sladká tečka v podobě tradiční návštěvy příjemné cukrárny na náměstí (v rodném domě malíře Banka)
a po výborné kávě s bezé roládou následoval návrat domů. Byl to krásný výlet, krásný zámek i město stojí za návštěvu.
1675 - 1685 - Jan Bedřich z Valdštejna dal vystavět zámek podle plánu architekta Jeana Baptiste Matheye na místě staršího renesančního lobkovického sídla
1707 - přístavba dvou bočních křídel
1722 - slavnostní vysvěcení zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie
1716 - 1728 - stavba hraběcího špitálu (autorství připisováno litoměřickému staviteli Octaviu Broggiovi /1670 - 1742) nebo architektu Františku Maxmiliánovi Kaňkovi (1674 - 1766)
1731 - založení Knížecí zahrady
1785 - působení Giacoma Casanovy (1725 - 1798) jako knihovníka a společníka hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna
1818 - dokončení klasicistní úpravy zámku Františkem Adamem z Valdštejna
1921 - Valdštejnové prodali (po pozemkové reformě) zámek státu a odvezli si většinu mobiliáře včetně historické knihovny, došlo zde k četným stavebním adaptacím
1954 - Sejmutí fresky V. V. Reinera Nanebevzetí P. Marie z barokního špitálu
1956 - zboření barokního špitálu a postupná likvidace zámecké zahrady (příprava na uvažovanou těžbu uhlí)
1983 - otevření pavilonu s freskou V. V. Reinera
 |
Zámek Duchcov na olejomalbě z 19. století - snímek Národního památkového ústavu
P. S. Musím ale podotknout, že jsme byli přímo zděšeni z pohledu na některé ulice a domy kousek od náměstí, neskutečně zdevastované, špinavé, ač obývané - ale nepřizpůsobivými občany. Bála jsem se tam i fotit, jak to tam vypadalo a jak nepřátelské byly pohledy postávajících... Ty domy vypadaly nějak podobně jako tyto, které jsou hned vedle zámku
 
a které jsou, doufám, v brzké době určeny k rekonstrukci. Opravdu obrovský kontrast proti jiným domům, čistým a upraveným.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat