Lázně Mšené

navštěvujeme nejméně jednou ročně, protože se nám moc líbí svým rozložením uprostřed krásné přírody a také klidem a pohodou. 

Trocha historie:

První písemná zmínka o obci Mšené-lázně je z roku 1262, kdy byl zmíněn jakýsi Půta (Póta), řečený Petřík, jako první známý majitel obce. Obec po celá staletí neustále obrazně řečeno "putovala" od majitele k majiteli, z českých rukou do německých a zpět do českých se dostala roku 1881, kdy ji zakoupil statkář v Podole pan František Toman starší. Jeho syn, který absolvoval vyšší hospodářský ústav v Táboře a získal mnoho zkušeností v Německu, Švýcarsku i Francii, se  od roku 1895 vedle vedení zděděného hospodářství věnoval i velmi úspěšně rozvoji lázeňství. 

Lázně byly založeny roku 1796 na základě uznání  dlouho známého léčivého pramenu vody, který od nepaměti lidem  pomáhal k uzdravení (neoficielně se pramenu říká Karlův podle arcivévody polního maršálka z dob napoleonských válek). K tomuto uznání nejvíce přispělo uzdravení žaludečních nevolností ředitele panství Kinských pana Františka Pavikovského, kterého roku 1790 při pravidelné inspekční cestě v doprovodu místního myslivce  stihl právě v Mšeném těžký žaludeční záchvat. Pomohla mu zdejší voda, kterou mu nabídl myslivec a od té doby  pan Pavikovský vyměnil Karlovy Vary, kde se doposud každoročně léčil, za Mšené. Vodu poté na jeho popud posoudil  jako "velmi bohatou na minerální látky a velice užitečnou pro trpící lidstvo" i knížecí lobkovický lékař a světově uznávaný vynikající balneolog v Bilině MUDr. František Ambrož Reuss . Kníže Josef Kinský byl od budování lázní některými  lékaři důrazně odrazován (pravděpodobně obava z lázeňské konkurence), proto poskytl půjčku Františku Pavikovskému a ten zbudoval nejprve několik koupelí pojmenovaných jako Dolní hostinec či sál; v roce 1800 již těchto koupelí bylo více jak 70. 

Dva roky poté byl objeven i druhý minerální pramen, který byl výtečný k pití a byl pojmenován podle Rosy Kinské jako Rosina studna. V letech 1905-6 byl postaven na dubových pilotech  nejkrásnější secesní lázeňský dům Dvorana restaurační podle návrhu architekta Jana  Letzla stavitelem Šubrtem z Prahy nákladem 80 000 Kč. (poprvé se prý zde tančilo dne 15. 8. 1906 o pouti). Vnitřek Dvorany vyzdobil malbami Viktor Oliva.

"Jedna věc hyzdí stavení - že úst jemu dáno není, aby se samo hájilo. Kdyby se o něm mluvilo
pomni, že snáze jest souditi nežli věc dobrou zrobiti." Tak nějak jsem to vyluštila... a platí to dodnes nejen o stavení bez úst, ale o celkovém chování lidí...

 

V této době byl také z původní obory zřízený lázeňský park s rybníkem a fontánou 

Léčebné procedury probíhají v domech Praděd, Říp  a Vítkov. K ubytování slouží i několik dalších domů, především Kyselka, Slovanka a Blaník - nádherná historická a vlastenecká jména...Jde o léčení pohybového aparátu a nervových nemocí  slatinnými zábaly a minerální koupele včetně perličkových koupelí, masáží, kryoterapie apod.

Podle historie obce Mšené byl v  kopuli lázeňské kaple sv. Jana Nepomuckého nalezen pamětní spis, kde František Pavikovský napsal:

 „Budiž Mšeno v budoucnosti vždy útěchou trpícím, čímž vroucí přání podepsaného se splní. Budiž mu udržen lesk slávy, kterou již dnes má a jenž nížepsaného tolik námahy stál, tolik bezesných nocí. Budiž konečně Mšeno, které jest dnes  v počátcích, světovými lázněmi, aby svým majitelům působilo za všech dob radost a užitek a aby náklad na ně vyložený nebyl marným. Nechť Mšeno budoucně skýtá všem trpícím pozdravení!“

Doufám, že ze snímků na vás dýchne také taková pohoda a klid, které tam my každoročně nacházíme. Lázně Mšené jsou opravdu takové idylické, čisté, milé, krásně upravené, jakoby i svým životem secesní... V dřevěném altánku hraje hudba, okolo se procházejí dámy v bílých krajkových šatech, širokých bohatě zdobených kloboucích a s rozevřenými krajkovými slunečníky, zavěšené do pánů ve světlých lázeňských oblecích, s panama klobouky... prostě idylka. :-)

A na závěr ještě obrázek ruin kostela sv. Jana Nepomuckého na malém kopečku nad lázeňským domem Slovanka. Stavba tohoto kostela byla zahájena v roce 1802, ale před dokončením byla stavba roku 1804 přerušena, kostel nebyl nikdy dostavěn a časem se z něj stala zřícenina.  

To je z informační tabule - snímek na podzim bez listí torzo kostela více odhaluje...